Pověst o vzniku Kosíře
 
   Zda vznikl Kosíř tak, jak to popisují geologové, o tom se nikdo na Hané nedohaduje. Každý správný Hanák totiž ví, že to bylo úplně jinak.
   V dávných dobách, kdy ještě chodili po světě čerti, vypadalo vše jinak než dnes. Země Morava byla skoro pustá, žil tu tehdy jen jeden národ, a to byli Hanáci. Vládl jim král, který se nenarodil v královském paláci, ale na ječmenném poli, a dali mu jméno Ječmínek.
   Ječmínek byl panovník hodný a spravedlivý, také chrabrý a udatný. To se potvrdilo,když hanácké království přepadli čerti, kteří chtěli se zmocnit nejúrodnějšího kousku země celé Moravy. Kolem dokola jen a jen úrodná půda, kopce až daleko na severu.
   A právě z těchto kopců přitáhla armáda čertů a na vozech vezli plno tvrdých a velkých balvanů. To byly jejich zbraně, kterými chtěli Hanáky zahnat. Házet s nimi uměli dobře a s Hanáky to vypadalo velmi zle. Náhlý útok je překvapil, navíc se neměli čím bránit, neboť jako mírumilovný národ místo zbraní měli jen nářadí na selskou práci, hlavně kosíře, kterými kosili bohatou úrodu.
   Král Ječmínek uchopil tedy kosíř a zaútočil na nejbližšího čerta. Vida to, chopili se i Hanáci kosířů a než slunko zapadalo, čerti počali kvapem ustupovat. Ale v tu chvíli objevil se sám kníže pekel s tak ohromným balvanem, jaký dokáže zvednout jen ten nejstrašnější ďábel. Rozmáchl se, samozřejmě po Ječmínkovi, ale ten po něm mrštil kosířem. Trefil ďábla do ruky, ten zařval bolestí a ohromný kámen upustil na zem. Čerti se tak ulekli, že vzali nohy na ramena a rychle zmizeli za obzorem.
   Hanáci byli zachráněni. A poněvadž bylo zřejmé, že se o sebe budou umět sami postarat, zmizel i král Ječmínek. A ten kámen, co kníže pekel na bojišti upustil, do rána povyrostl a dostal podobu hanáckého kosíře, a tak ho také Hanáci pojmenovali. To proto, aby nezapomněli na své kosíře, na slavné vítězství a svého dobrého krále Ječmínka.
   Kdyby na Hanáky přišli zlé časy, zanechal prý jim Ječmínek na Kosíři zlatý poklad.
  Mnozí se snažili od těch dob poklad najít. Svědčí o tom mnohé díry tu a tam vyhloubené. Jenže tak zlé časy ještě na Hanáky nepřišly, aby jim Kosíř poklad vydal.
 
Byl použit výňatek z publikace  Cestujeme po Moravě a Čechách
 

Toto take belo hodně dávno, eště v době velkyho stěhováni národů To vám dorazele tři bratři slovani Hanák, Špilas a Čech ze svéma leďima na to našo rodnó Hanó. Rozbile leženi a praotec Hanák vešmatlal na ten krtinec co stoji v prostředko a řikajó mo Kosiř. Rozhlidl se po okoli a gdeš v dálce oviděl kolem dokola same hore. tak si řekl, že ož ho dál nikdo nedostane. Nohe ož ho tak bolijó , že ani nevi odkuď mo rostó. Praotec Čech ho přemlóval abe pokračovale dál protože tö nevidí žádny fčele a nebelo be strdi na děláni medovine. Tak dlóho se dohadovale a jak to ož meze bratrama bévá, tak se pohádale. Hanák paleca döbová jak řekl tak take ödělal öž se ani nehl. Čech jak vime ze škole skončel až na Řipo a Špilas šil s tó svó bandó na jih a jak vime z telke začal tam vařet Starobrno. Hanák na tym Kosiřo zavolal Peruna poděkoval mo za konec té ceste. Ten mo pak řekl tade oděláme hanácky nebe Tode bodó anděličci dělat šeške te se bodó přes makovy pole kutálet do maslovyhu potoka a tam bodó Hanáci jenom ležet s otevřenó hobó a te šeške jenom hltat. To abe ste věděle jak to belo.